...Síla hrdost dávných předků,Tvůj čas teď přichází...
Zdravíme všechny chlíffačky a chlíffáky!
Rok 2025 je v plném proudu a kapela Chlíff nezahálí, ale maká! Na co se mohou naši věrní těšit? Tak předně, jdeme do studia Garage v Chotěšově, kde nakroutíme naše fláky pro chystaný singl/EP. Vymáčkneme ze sebe co půjde a poté rozjedeme koncerty, na které se už nemůžeme dočkat. Setlist nabobtnal o novinky Lovec, Bouře, Nesmíš to vzdát. Nemůžeme dočkat, pevně věříme v pozitivní, reakce publika. První štace začíná 29.3. v Zaječově. A dále už to bude na sebe navazovat dalšími skvělými akcemi, které již jsou rozepsány na FB nebo i www stránkach a platformě Bandzone. Dorazte zapařit! Dále je v plánu první VIDEOKLIP. S určitostí můžeme pouze napsat, že se o něj pokusíme někdy na konci léta. Tak snad nám budou kovový bozi nakloněni. Jinak vymýšlíme nový merch a všemožné propriety, aby naši fans měli to nejlepší a společně si užívali náš sen, co to jen půjde. Ve jménu kovu a divokého rocku započneme další hudební dobrodružství a budeme rádi, když u toho budete s námi!
Chlíff pro všechny!!!

Sen se stal realitou. Do království zemí českých zavítali samozvaní králové metalu – Manowar, aby nás poctili pořádnou dávkou poctivého heavy metalu. U toho jsme s Václavem nemohli chybět. Zabalili jsme si do baťůžku pivka, náhradní trenky a vyrazili do příznačně zvoleného města oceli – Ostravy.Ač s dostatečnou časovou rezervou spojenou s nákupem důležitých komodit na cestu, byl hned náš první nastup na rychlík v Kařezu za pět minut dvanáct. Opomněli jsme totiž fakt, že parkoviště u zastávky není kapacitně dostačující. Na pražském Hlavním nádraží jsme krom občerstvení, častého vyměšování a přispívání do kasiček potřebným, obdivovali několika metrový lego model hlaváku. Především Vašìk, známý též jako milovník populární stavebnice, byl na prahu euforie. Naše odhodlání splnit misi Manowar byla neochvějná a Hlavní nádraží, i přes marnou snahu Václava najít automat na kávu, v nás zanechalo pozitivní pocity. Ty po nástupu do našeho expresu záhy opadli, když nám bylo oznámeno, že Pendolino je porouchané a vagón s barem nebyl připojen! Přes počáteční nářek a slzy nás uklidnili nachlazené plechovky Plzně. Netrvalo dlouho a Václav, známí to odborník přes mezilidské vztahy, objevil sympatickou partu chlapíků ze Sedlčan mířící stejně jako my do Ostravar arény. Přivítali nás becherovkou a kozlíkem. My na oplátku vytasili placatku slivovice a tím pádem cesta příjemně ubíhala. V půl páté jsme stanuli na nádraží Ostrava – Svinov.
Jestli na Ostravě něco pochválit, tak určitě promakanou infrastrukturu, kde vše odsejpalo a byly všude rychle a na čas. Ubytování v apartmánu Venuše (opravdu to není hampejz) byl příjemný, čistý. Deset metrů od pokoje stála hospoda a pod ní kebab. V tu chvíli naše očekávání zažívalo euforické vyvrcholení. Posilnění durumem a plechovkou Radka nám již nic nebránilo vyrazit do Ostravar arény, kde se měla otřásat země. Cestou tramvají jsme ještě poznali veselý cápky z Tábora, kteří sdíleli stejný ubytovací rezort a rovněž si razili cestu na vysněný koncert.
Po vstupu do stadionu, který hostí hokejové Vítkovice, nás zasáhly dvě bolestivé rány. Za prvé po průchodu turniketem jsme ztratili možnost si zapálit, což v řadě přítomných vyvolávalo pocit paniky a úzkosti a za druhé se místo piva čepoval Ostravar desítka, což byla jediná věc které jsem se bál. Po těchto šocích jsme zabrali sedačky a šli obdivovat Manowar merch stánek. Věci to byly krásné avšak ceny zbytečně přemrštěné. A tak jsme smutně odešli zpět si dovychutnat Osravar, jelikož naše pokladnička již zela prázdnotou. Po hodině a půl úmorného čekání bez tabáku a s Ostravarem v kelímku opona ztmavla a nastoupilo notoricky známé intro, po kterém odpálili mocní Manowar stejnojmennou titulní pecku jako to dělají již přes 40 let. Nástup to byl razantní. Kapela působila energicky a odhodlaně ukázat přítomným fans, jak se kuje pořádný kov. Kdo nikdy nebyl obeznámen s americkou čtveřicí naživo, byl jisto jistě zaskočen nahuleným soundem, kdy především basa principála Joeyho DeMaia vraždila svým smrtelným tónem ušní bubínky všem bezvěrcům nehodných pravého metalu. Ne nadarmo jsou pánové zvěčněni v knize rekordů za nejhlasitější živou kapelu. S tím se prostě musí při návštěvě počítat. Vše však bylo čitelné. Nepřipravenému jedinci by však mohla puknout hlava. Hrálo se především z alb Sign of the Hammer a Hail to England plus best of mix z celé diskografie. Eric Adams zanechal největší dojem. Ve svém věku předvést tak energický a parádní výkon se jen tak nevidí. Zpíval jsem jako o život nesmrtelné hity američanů a show utekla jako voda. Nechyběli povinné hymny na závěr jako Warriors of the World a Hail and Kill. Poté se rozloučili Black Wind ,Fire and Steel, kdy se trhali struny a zvedali ruce ve znamení kladiva.
Po zaznění posledních tónů jsme se odebrali do našeho resortu zpravit si chuť po Ostravaru skvělým čepovaným Radegastem, kde jsme rovněž probrali koncertní zážitky. Čirou náhodou jsme v hospodě opět potkali týpky z Tábora. Po vypití posledního půllitru dávno po zavírací době se šlo chtě nechtě na ubikaci. Nutno dodat, že paní na baru byla velice trpělivá. Ráno na pohodu směr nádraží a hurá na Prahu. Unavení ale spokojení z Ostrava city a Manowar. Tak zase někdy!

Na naše EP napsal hudební server www.rockpalace.cz poměrně hezkou recenzi. Rockpalace děkujeme a vy se určitě na tento server podívejte, najdete tam spoustu zajímavostí a novinek z hudby.
Další články...
Strana 1 z 2



